Zpět do pracovního poměru

pracujici zenaKdyž děti pomalu odrůstají a začínají chodit do školy, i sama maminka začíná mít potřebu své osobní realizace. Většinou to začíná fází „péče o zevnějšek,“ následuje fáze „nezajdeme si v pátek zatančit?“ a končí to fází potřeby stálého pracovního poměru. Tato fáze s sebou nese mnoho pozitivních, ale i negativních faktorů.

Nenechte se diskriminovat

Nejenže je těžké to, práci vůbec najít, protože jak všichni víme, pro zaměstnavatele je nepraktické zaměstnávat ženu, která není až tak flexibilní. Počáteční neúspěch v hledání práce může být zdrojem relativně nepříjemného stresu a pochybností o sobě sama. Žena se musí znovu zapojit do sociálního života, a musí se začít „učit“, protože většinou proběhlo mnoho změn a „updatů,“ zatímco byla doma s dětmi. Pracovní nasazení navíc musí zkombinovat s rodinným životem a biorytmem dětí. Žena má tendenci udržet si obě role a být v nich perfektní. Což může být v mnoha případech vysilující. Jak začít nový život v novém pracovním poměru? Co dělat, když už to prostě nestíháte?

I s takovými tématy se na nás obracíte…                       




* Ela já už prostě nemůžu. Jen lítám zprava do leva, ani nevím, kdy jsem si naposled odpočinula. Do práce jsme se sice těšila, ale teď mi to nějak začalo přerůstat přes hlavu. Nestíhám si ani pořádně uklidit, natožpak si zajít například k holiči :( Pomoooc.Reagovat

* Eva Dobrý den, ráda bych se s vámi podělila o mou zkušenost jakožto matka dvou dětí, která hledala práci jako účetní po pěti letech mateřské dovolené. Bylo to strašné a psychicky vysilující, všechny ty pohovory a následná odmítnutí. Jejich argumenty byly irelevantní, jakože „děti budou asi často nemocné, takže budete potřebovat paragraf... Už uběhlo hodně vody a mnoho se toho v účetnictví změnilo... Myslíte si, že se dá skloubit rodina a tak náročná profese?“ atd. Nesmysly! Při těch všech pohovorech jsem věděla, že na tu práci mám, že jediným problémem jsou mé děti. Myslím, že nejsem jediná, a že by se s tím v této republice mělo něco dělat. Nejen, že je to diskriminace, ale není to navíc ilegální - nepřijmout člověka na základě jeho rodinných poměrů? Co třeba širší nabídka 6ti hodinových pracovních poměrů? Abychom stíhaly práci i domácnost… Dnes už práci mám, ale přiznám se, že je to přes známou. Jinak bych ještě asi do dnes rozesílala životopisy... Držím všem maminkám palce. Díky Eva Reagovat

* Dena Já bych opravdu ráda zůstala doma s dětmi, ale nešlo to, naprosto jsme nevycházeli s penězi. A teď nevím, kde mi hlava stojí. Mrzí mě, že své děti vídám tak málo. Potřebují přece mámu. Hrozně mě to ubíjí, když mě prosí, že dnes nechtějí do školky a pláčou :( Rve mi to srdce. Nevím, co s tím.. DenisaReagovat