Řekněte "STOP!" domácímu násilí

domácí násilíDomácí násilí je velmi nepříjemným a smutným tématem. Ovšem je velmi, velmi důležité, abychom se i o tomto, defacto až tabuizovaném tématu, bavili nahlas. Protože domácí násilí se děje, děje se poměrně často a děje se za zavřenými dveřmi. Co je na celé této věci nejhorší je to, že oběti se o tomto svém domácím problému stydí a nebo  bojí mluvit. Tedy v případě, že si konečně uvědomily, že se opravdu jedná o nějakou z forem domácího násilí, protože toto je také velice těžké si uvědomit a přiznat si to.

Tato situace je složitější, než se může zdát

Oběť domácího násilí, řekněme, že je to ve většině případů žena (ovšem existují i případy, kdy je týrán muž, ač vás to možná překvapuje), je se svým partnerem v manželském nebo jiném vztahu. Pravděpodobně je tento svazek dobrovolný a založený na určitých citech. A jsme tedy u prvního problému. Ruku na srdce – každý z nás má přece tendence své milované polovičce odpouštět i někdy i věci neodpustitelné. A toto přesně dělá i oběť domácího násilí. Odpustí, v prvopočátcích tohoto problému si také namluví, že to byla vyjímka, že mu to asi „jen tak ujelo a že už se to určitě nebude opakovat,“ a ještě v těch horších případech si dokonce začne myslet, že si to zasloužila. Násilník se v těch „klasických“ případech po útoku na nějakou dobu uklidní, ale ve valné většině případů svůj čin zopakuje. Pokud byl někdo vůbec schopen stáhnout na slabšího ruku, demonstrovat své mužství fyzickou silou a ubližovat, jistě se jedná spíše o násilnický rys jeho povahy, než o pouhou náhodu. Věta: “Promiň, nějak mi to ujelo“ je prostě neakceptovatelná. A to by si měla každá žena uvědomit. Nikdo nemá právo používat fyzické násilí a nikdo si fyzické násilí nezaslouží. Toto je třeba si uvědomit. Je pochopitelné, že se o takovém průběhu partnerského soužití nechce nikdo svěřovat, ani rodině, ani své nejlepší kamarádce, ani odborníkům. Někdy mají týrané ženy dokonce pocit, že partnera musí dokonce bránit, protože „on pochopitelně nechtěl…“ a ony zase nechtějí, aby si o něm společnost myslela něco špatného. Mají také strach, že kdyby tento problém zveřejnily a pak se s partnerem zase udobřily, v podstatě by jim to spíše uškodilo. Bojí se možných následků po zveřejnění tohoto tajemství, bojí se, co by si o nich lidé pomysleli, co by tomu řekli v práci atd. V mnoha ohledech zde figuruje strach. Je ale třeba, aby věděly, že s by s tímto choulostivým tématem bylo zacházeno velmi citlivě a diskrétně. Nekonal by se žádný veřejný skandál, žádná radikální změna. Vše by se řešilo postupně a v tichosti. Ale tohle ženy většinou neví. Vlastně ani neví, na koho by se měly obrátit. Je to velice složitá situace. Některé ženy takto žijí dlouhá leta. Nechtějí, anebo z ekonomických nebo jiných důvodů prostě nemohou partnera opustit, doufají, že to přestane, čekají, až budou děti velké a podobně. Co je také důležité podoktnout je to, že domácí násilí nemusí mít jen formu fyzickou, může se také projevovat ve formě psychického týrání, urážek, ponižování, omezování… Násilí má skutečně mnoho tváří. O tomto tématu by se dalo (A MĚLO!) hovořit hodiny. Je velmi důležité, pomoci obětem domácího násilí k tomu, aby sebraly veškerou svou sílu a odvahu a řekly tomu všemu jednou pro vždy: Dost!

I s takovými tématy se na nás obracíte…




* anna Dobrý den, můžete mi, prosím poradit, kam bych se měla obrátit s takovým problémem? Jsem z Přerova. Kde bych našla nějakou pomoc? Děkuji AnnaReagovat

* Váš přítel na telefonu Dobrý den, Anno, Vaše situace nás upřímně mrzí, mrkněte na tohle: ....http://www.koordona.cz/domaci-nasili/legislativa/35-pusobeni-policie-ve-vecech-domaciho-nasili.html...... http://ssp-ol.cz/socialni-sluzby/poradny-pro-rodinu/poradna-pro-rodinu-prerov/...... http://www.bkb.cz/kontakt/ceska-republika/olomouc/...... Přejeme Vám hodně sil a úspěchu