Po 20 letech máme manželskou krizi

krize po 20 letechProč přichází krize

Postoj k manželství a k našemu partnerovi se postupem času mění. A mění se také proto, že se měníme my. Procházíme několika vývojovými fázemi, mění se naše názory, náš vkus, naše priority. Tedy pochopitelně i názor na člověka, se kterým jsme sdíleli náš život. Je možné, že si najednou uvědomíme, že už své drahé polovičce vůbec nerozumíme.

Signály krize

Signálem takového stádia je bezpochyby pokles vzájemné komunikace, převaha kritiky vůči partnerovi, nedostatek solidarity, nezájem o sdílení společných chvílí nebo aktivit a bohužel také neschopnost kooperace při řešení někdy i naprosto zanedbatelných problémů. Manželé jsou pochopitelně odlišné osobnosti, získávají různé životní zkušenosti, zrají jiným způsobem, uznávají jiné hodnoty, což postupem času logicky způsobuje změnu původního vztahu obou manželů.

Jak dál?

A v momentu, kdy si tohle jeden ze zúčastněných uvědomí, nabízí se otázka: Co dál? Opustit partnera a zkusit štěstí jinde? Zažít nový románek, s novým, inspirujícím člověkem? Nebo jen najít sama sebe, užívat si, cestovat, pracovat na sobě a na své kariéře?  Splnit si své dávné sny…  A nebo zůstat pod křídly jistoty, stability a spolehlivosti dlouholetého vztahu s osobou, kterou máte vlastně svým způsobem rádi? Neměnit věci „zbytečně“, nevystavovat se risku? Neriskovat potenciální samotu a osamělost v dalších letech, nedejbůh ve stáří? Co dělat, když je vztah planý, vyhaslý, stereotypní a nezáživný, ale zároveň stále ještě únosný a snesitelný?

I s takovými tématy se na nás obracíte…




* Monika Nejraději bych se s ním rozvedla, ale mám strach, že už si nikoho nenajdu a ve stáří zůstanu sama. Děti nemáme, tak co by mi vlastně zbylo? Opravdu se někdy musím držet, abych po něm nehodila talíř nebo něco těžšího. Nevím, co mám dělat. Nemůžu se rozhodnout. Reagovat

* anonyme Já řeším rozvod už 2 roky,děti máme 12 a 7 let,doma se jen hádáme,jsme spolu 21 let,manžel mě nikam nechce pouštět,můžu jen do práce a domů,on taky nikam chodit nechce,prý je na mě strašně vázaný a zvyklý.Já takto žít nechci,mám plno kamarádek,s kterýma bych chtěla chodit na kafe ,nebo k nim na návštěvu,nebo oni ke mě,ale když je doma manžel,což on je pořád,dělám vždy déle než on,tak ke mě ani nechtějí.Zase si uvědomuji,že rozbiju rodinu,ale řeč s ním není,tak nevím co dál.Reagovat