Partner těžce onemocněl a já nezvládám jeho nálady

Tyto situace jsou pochopitelně velice nepříjemné a náročné. Možná snad i  nejnáročnější vůbec. Jak se chovat ke člověku, který je vážně nemocný a  pravděpodobně skutečně umírá? Partner se jej vždycky snaží podpořit a udělat pro nemocného to nejlepší. Ovšem oba z páru jsou v takových situacích na úplně jiném břehu.

Nejhorší je beznaděj

Nemocný/umírající koketuje s myšlenkou smrti, často se sám ujišťuje v beznaději, mění se mu mentální postoje i chování. Někdy je dokonce schopen vás vlastní nemocí citově vydírat, nebo ji stavět jako hlavní argument všeho. Často se jedná o chování skrytě agresivní, vyčítavé a v podstatě závistivé. Aniž by si to takový člověk uvědomoval, často je vůči své drahé a zdravé polovičce opravdu útočný.

Neberte si jeho útoky osobně

Člověk, který se ze všech sil snaží, aby se nemocný cítil po všech stránkách nejlépe, jak je to v daný moment možné, často potlačuje svůj smutek a frustraci, protože se snaží fungovat na 100 %. Lépe řečeno na 200%. Je to smutné to přiznávat, ale také si musíme uvědomit, že náš život je jen náš a my nejsme plně zodpovědní za životy druhých. Nesmíme se nechat stahovat na dno lidmi, kteří jsou depresivně nemocní nebo umírající. Musíme dávat pozor také na sebe. Protože život v takových podmínkách se velmi odráží na psychice a síle toho zdravého z páru… Chcete pomoci, chcete, aby vašemu partnerovi bylo co nejlépe – na vlastní úkor. A pokračujete tak dále, až jednoho dne zkolabujete vy sami. Ať už psychicky nebo fyzicky. Pokud se také ocitáte v takové situaci, je nutné, abyste si o tom s někým popovídali.

I s takovými tématy se na nás obracíte…




* Lada Víte jak dlouho jsem to v sobě dusila, styděla jsem se postěžovat si, myslela jsem si totiž, že bych byla špatný člověk. Ale on mě tím už vážně drtí. Veškeré mé pokusy o navození pozitivní nálady okamžitě srovná se zemí. Prý nevím, jaké to je. Takže vedle něj musím sedět a utápět se v depresích. Někdy je opravdu těžké pochopit co se za jeho náladou zrovna zkrývá a až holky na telefonu mi to naservírovali a vysvětlili tak aby to bylo strávitelné. Díky holkyReagovat

* alena uplně s tebou souhlasím Lado. Taky mám doma tuhle pohromu. Někdy mám pocit, že si v té nemoci libuje. Fakt, že je nemocný (rakovina, ale na dobré cestě k uzdravení) vždy využívá, když chce dosáhnout svého. Zpočátku se mi tomu nechtělo věřit, protože takovou věc osobně považuji za něco absolutně ubohého, ale už několikrát jsem ho přistihla při činu. Např. mu bylo celý den dobře a v okamžiku, kdy jsem chtěla pozvat na večeři moje přátele, aby nás rozptýlili, udělalo se mu opravdu ale opravdu zle. Jakoby zázrakem to přestalo krátce po té, co jsem večeři odvolala. Podobných příkladů mám mraky. Připadá mi to ubohé, ale nemůžu mu nic říct, jestli chápete... Začínám toho mít dost. Cítím, že mi brzo rupnou nervy. A to bude zle.

* Moniko Taky řeším tohle. On si vůbec neuvědomuje, že já jsem zdravá. Vyžaduje po mě, abych pořád jen ležela, nikam nechodila, byla s ním a dělala mu zdravotní sestru... Víte, jsem jen jeho milenka, ale on přijíždí vždy s extrémně špatnou náladou – jakože umírá, snaží se mě vydeptat a někdy mám pocit, že mi mé zdraví dokonce závidí. Proč prostě nevyužije mého elánu a pozitivního přístupu k něčemu dobrému? Proč se mě pořád snaží dostat do těch jeho depresí? Navíc on neumírá, vše je nakonec v pořádku. Prožili jsme si sice svoje, ale už je to za námi. Někdy mi připadá, že ho status umírajícího chudáčka prostě baví. Co s ním mám dělat? Já už se na ňho vlastně ani netěším! Nejsem sobec, udělala jsem pro něj maximum, ale nenechám se neustále stahovat do těch jeho mrzutých nálad...Reagovat

* Marie Víte, řekli jsme si „v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví...“, tak se to snažím dodržet. Budu při něm stát až do konce. To je moje povinnost. Děkuji, že mi nasloucháte s takovým porozumněním, když vám volám. Potřebuji něčí podporu. Musím být silná i pro něj. Děkuji, Marie Reagovat