O dětech
Mé dítě už není dítě, Chce se odstěhovat do vlastního
Jste také milující a starostlivá matka, která dala do vztahu se svými dětmi všechno? Dostáváte se také do fáze, kdy má vaše dítě silou potřebu se osamostatnit, odstěhovat a emancipovat se? Je to pro vás velmi citlivá a frustrující skutečnost? Máte pocity ukřivděnosti a nevděku?
Dítě odešlo z domu a já už se nemám o koho starat
Už jste se někdy setkali s výrazem: Syndrom prázdného hnízda? Oficiální „překlad“ tohoto obratu je „Adaptační psychické potíže rodičů, jejichž děti se odstěhovaly z domu.“ Ano, přesně tak. Pokud s touto záležitostí máte vlastní zkušenost, jistě nám dáte za pravdu...
Naši už mě vážně štvou
To je otrava, žít v 15 pořád ještě s rodičema, co? Pořád tě otravují, něco po tobě chtějí, jako například abys chodila domů včas, aby ses učila, oblékala se méně vyzývavě a nekouřila cigarety. Navíc se jim nelíbí tvá nejlepší kamarádka, protože má na tebe údajně špatný vliv.
To je moje věc, jak vypadám
Konečně jsi našla styl, který tě vážně vystihuje? Chceš vypadat moderně a cool, ne si oblíkat roláky a sukně po kotníky? A tak ses rozhodla se do tohoto stylu konečně „obléct,“ ale rodiče to naprosto nepobrali. Jsou naštvaní a tvrdí, že vypadáš jako vandrák?
Když děti mají děti: Naše 16tiletá dcera je těhotná
Pozitivní těhotenský test v tak útlém věku je pochopitelně šok pro všechny zúčastněné. Rodiče dívky, dívka sama, její partner jistě také (i když ti se snaží se od tohoto problému většinou distancovat. Obzvláště v případě, kdy se jednalo jen o jednorázový nebo příležitostný sex.)
To dítě ničí náš vztah!
Období po narození dítěte bývá pro partnerství velice náročné. Je dokonce považováno za velice kritické intimní partnerské období, kde bohužel také hrozí rozchody a rozvody. Vztah se dostává na úroveň emočně ochuzeného stereotypu, protože partneři už na sebe nemají tolik kvalitního času.