Je mi 40 a prožívám krizi středního věku

krize stredniho veku40tka je velice ústřední věk ženy, který přináší mnoho změn v její psychice, mnoho nových rozměrů a myšlenkových proudů, nových úhlů pohledů, nových začátků, cílů a samozřejmě také mnoho změn. V tomto věku de facto začíná po druhé. Co je smutné je to, že je právě tento věk spojen s tzv. krizí středního věku, která u žen přichází mnohem dříve, než u mužů. Je to věk, kdy žena bilancuje, uvědomuje si rozdíl mezi tím kde je, a kde si vlastně původně přála být, což je také příčinou mnohých depresí a pocitů nespokojenosti. Tato nespokojenost, ač je v první fázi jistě nepříjemná, je po sléze vlastně motorem ke změnám a také důležitým impulzem k emancipaci z vazby na rodinu.

Není třeba se trápit. Jste v nejlepších letech!

Mnohé prožívají toto období z pravidla negativně, ovšem uvědomme si, že tomu tak být nemusí. Pokud se žena dokáže na věc podívat tak, že skutečně začíná znovu žít, že má konečně čas a prostor pro sebe, že je zajištěná a žije v ekonomicky stabilních podmínkách, nic by jí nemělo bránit v tom, aby si začala svůj život konečně naplno užívat. Možná i proto začínají ženy v tomto věku toužit po novém milostném okouzlení a novém vzrušení a sexu. Pokud vede žena relativně spokojený manželský vztah, uvědomuje si výhody a jistoty tohoto vztahu a nechce to ztratit. Proto drží svou případnou milostnou aféru v tajnosti.

Užívejte si i ve čtyřiceti!

Pokud je ale v manželství nespokojená, pak podpořená svým milostným vztahem manžela většinou opouští. Toto období většinou přináší také novou energii. Žena si hledá nové koníčky, dělá věci, které pro ni byly dříve nepředstavitelné, chodí se bavit, snaží se dohnat vše, co podle ní zameškala, ve smyslu: "To je moje poslední reálná šance."  V neúprosném důsledku stárnutí je 40cítka spojena také s poklesem tělesné atraktivity, což nesou všechny ženy relativně těžce. Představa, že mohou ve 40 vypadat stejně jako například ve 30, je nerealistická a bláznivá. S tím už prostě nic nenaděláte, takže vám nezbývá nic jiného, než se s tím smířit. Toto období je pro ženy velmi náročné a často si se svými smíšenými pocity prostě neví rady. Krize středního věku není nic, za co by se musely stydět...

I s takovými tématy se na nás obracíte…






* Jana Opustil mě manžel, kvůli mladší - jak jinak. Děti jsou z domu a nemají na mě čas, v práci už 12 let pořád to samé, na obzoru nic, na co bych se alespoň trochu těšila. Mám neustále špatnou náladu a nic mě nebaví. Radíte, abychom si našly nové koníčky, ale mě nenapadá nic, co by mi vyhovovalo. Je to prostě marné. O vzhledu raději ani nemluvím. Nejraději bych ani nevycházela z domu.Reagovat

* anonyme Ahoj Jano, taky mě opustil manžel. Jak se všude píše o nových koníčcích, nových přátelích atd.... Jenže neumím se bavit s cizími lidmi a tím je vše složitější. Naprosto tě chápu. Eva

* Lucie Ahoj Jano, s takovým přístupem toho vážně moc nedokážeš. Mluvíš hrozně negativně. Zamysli se nad svým přístupem.

* Jana Vážená Lucie, nechápu, proč soudíte lidi, když o nich nic nevíte. Reagovat

* Lucie Já jsem se jen snažila pomoct, ale vidím, že marně.

* Martina Je zvláštní, že moje krize se přímo úměrně rovná tomu, jak se cítím fyzicky. Nesnáším pohled do zrcadla, kdy vidím všechny ty vrásky. Nechci takhle vypadat. Je to děsivé. Vše v mém životě je v podstatě v pořádku, mám hezký život, ale když si uvědomím, jak vypadám, je mi vážně na nic. Jak se s tím mám naučit žít? Díky.Reagovat

* anonyme Ahoj Martino, mě by upřímně zajímalo komu vrásky vadí? Tobě kvůli sobě nebo tobě kvůli manželovi (ostatním mužům, ženám ...)? Nám mužům na tom v podstatě nezáleží. Na fyzické kráse oceníme postavu či vkus, ale moc do detailů nejdeme. Cvič, udržuj se v dobré náladě a každý chlap se za tebou rád otočí. P.

* anonyme ahoj Martino.Tak právě prožívám úplně to samé.Pohled do zrcadla mě děsí.Pytle pod očima,vytahané břicho,zemská přitažlivost je vidět nejvíce na prsou,které jsem stejně zdědila po tatínkovi....prostě nic na co by se dalo koukat...Ještě ke všemu 16 letá dcera,která je štíhlá s pevným pozadím.Prostě jsem na sebe naštvaná jen co ráno vstanu.Vím,že mi to nepomůže tak se zase uklidním,než ve městě potkám partu holek v krátkých sukýnkách a nohama,že by jim mezi nimi proskočil bernardýn.hned přestanu mít hlad a na oběd raději ani nejdu.tak nevím...asi blázním

* Váš Přítel Martino, s tím se prostě musíte srovnat. Uvědomte si, že na vzhledu zase až tak nezáleží. Všichni stárneme. Co můžete udělat je to, vypadat nejlépe v rámci možností, hezky se oblékat, upravovat se... Tak, abyste se dobře cítila. To, že nám budou přibývat vrásky je logické, přirozené a svým způsobem přece krásné. Zdravíme Vás...

* Martina Díky. Telefonát s vámi mi hodně pomohl.Máte pravdu, ve všem, co vaše kolegyně Renata říkala. Mějte se hezky. MartinaReagovat

* anonyme Přečti si kníhu Louise L Hay Síla je ve Vás musíš pochopit, že problém je jenom v životním postoji.

* Marie Vidím, že jsem tu dobře. Je mi 47 let, mám děti velké, manželství nevydrželo, děti jsem stihla zajistit, práci mám, k tomu podnikám, když bych si chtěla něco koupit, asi můžu, ale nic mne nebaví,stačí se podívat na velikost 44, když ještě nedávno byla 40 a fyzička taky padá. Vím, že mám myslet pozitivně, koneckonců to radím i známým, ale ta krize potvora doběhla i mne.Nezvala jsem ji, nechtěla jsem ji a je tady. Co s ní? Jeden den se směji, druhý den je šedivý, ovšem navenek jsem pro ostatní oporou. Což mne vyčerpává ještě víc a ve vnitř asi vyhasínám. Někdy mám pocit, že bych nejraději naházela věci do batohu a utekla pryč, od všech, někam, ale i tam někde bych byla já, sama ve svém věku se svými kily a pocity, že , že jsem už k ničemu. Že mne nic nečeká. A co je nejsměšnější ? No přece já.Reagovat

* Jana Jako, když mi mluvíte z duše. Je mi 40 let, mám rodinu, děti, ale nejraději bych utekla. Nic mě nebaví, ani manžel. Pociťuji ho jako kámen na srdci.Brzdí mě, jsem, jak vězeň na Bezdězu. Mám pocit, když uteču, budu mít klid. prostě vše opustit.

* anonyme Ahoj Marie, nejsi v tom sama. Je mi 44 let a poslední půlrok cítím totéž. Mám nutkavou chuť sednout do auta a odjet. Kam. Pryč. Daleko. Od všeho a od všech. Přitom mám rodinu a všechny miluju. Problém není v nich, problém je ve mě. Ta touha jet pryč je čím dál víc lákavější.

* Marti Tohle znám, je mi 43 pryč, mám velkého syna, dobrou práci, ale pohled v zrcadle mě děsí čím dál víc, kila naskákaly, donedávna štíhlá i po porodu, teď hnus. A to cvičím, běhám- i když teď pauza, protože jsem při doskoku slítla a pochroumala si ploténku, takže korzet a klid...Deprese se tím jen prohloubila...Taky přemýšlím, co se sebou.Reagovat