Jak se vyrovnat s neplodností

jsem neplodnaZhruba 5 – 6 % populace je skutečně neplodných. Ovšem co se dá dělat? Někdo prostě neměl to štěstí. Neschopnost mít vlastní potomky je situací velice frustrující a každý na ni reaguje jinak. Existuje nemálo případů, kdy se toto projevuje formou stresu, skryté agrese, nesnášenlivosti, závisti apod. Možná bude odvážné to tvrdit, ale toto chování je snad i pochopitelné.

Musíte být silná

Lidé, kteří nemohou zplodit dítě se s touto situací ale musí nějak vyrovnat. Fáze, které takoví lidé podstupují, jsou následující:  V první fázi si to pochopitelně nechtějí připustit a vnímají to jako absurdní a nemožné. Po té si pomalu začínají uvědomovat, jak závažná tato situace je.  Ještě jednou se chtějí ujistit, že lékařské výsledky opravdu potvrzují neplodnost. Snaží se uvědomit si, že věta „Jste neplodná“ je definitivní.

Fáze vyrovnávání se s neplodností jsou náročné

Že toto je realita. Následuje fáze, kdy se ženy snaží se najít způsob léčby. Zkouší využít všech dostupných prostředků a metod. Přicházejí hluboké deprese, sebeobviňování, agrese vůči partnerovi a frustrace. Po následovném neúspěchu léčby se snaží se s cestou: „mít miminko“ ve svém životě rozloučit.

Krutá realita

Objevuje se pocit beznaděje a pocity dočasné ztráty smyslu života. Poslední fází je smutná, ale vysvobozující rezignace, mírné zklidnění a počátek hledání nových variant. Teprve po té si žena připustí možností adopce. Naštěstí je v dnešní době relativně velké procento úspěšnosti léčby neplodnosti. Ale v případě, že se to nakonec bohužel opravdu nepodaří, jistě se podaří alespoň adopce. Je to jedno z nesmutnějších témat lidí, žijících v páru...

I s takovými tématy se na nás obracíte…




* Irena Probrečela jsem asi rok. Manžel už to chtěl taky vzdát – ve smyslu odejít z domu. Už to také nemohl vydržet. A pak jsem si uvědomila, že nechci ztratit také jeho, tak jsem se snažila se zmobilizovat a dát se do pořádku. Dnes už čekáme v pořadníku na miminko a moc se těšíme. Překonali jsme to nejhorší a já věřím, že nás čeká krásná budoucnost.Reagovat

* Bára Proč se mám tvářit, že jsem silná, že adopce je relevantní alternativou k tomu, mít vlastní dítě, když tomu tak není. Nebudu sama sobě něco nalhávat. Nebaví mě můj život a nebudu si hledat nějaké trapné alternativní řešení, které by mě mělo jakože uspokojit. Taková je realita. Takové jsou pocity ženy, která se snažila o dítě a zjistila, že ho nemůže a nikdy nebude mít.Reagovat

* anonyme Taky ti rozumím. Život pro mě už moč smysl nemá. .která nezažila nemůže pochopit :(

* Katka rozumím ti

* Martina V. ...docela souhlasí fáze vnímání celé této nepříjemné věci, jak jste popsali výše. Škoda, že jsem s vámi neměla kontakt dříve. Díky Bohu je to dnes už za mnou. Smířila jsem se s tím a snažím se žít co nejlépe to jde. Reagovat

* anonyme Renča K. Musím souhlasit s tím, že vyrovnat se s neplodností, když tolik toužíte po vlastním dítěti je šílené. Sama jsem se o dítě pokoušela roky, absolvovala jsem 4x léčbu IVF a nic. Svou definitivní prohru znám od dubna tohoto roku. Stále jsem smutná, ale snažím se jít dál. Musím být v celkové pohodě pro adoptované dítě. Nyní řeším, kterou variantu adopce zvolím, nemám s ní žádnou zkušenost. Hodně mi pomáhá, když si řeknu, že jsem tady na tom světě proto, abych pomohla zachránit už narozené dítě, které čeká na mou lásku. Je to můj osud, moje poslání :-)Reagovat

* Gábina Martino, obdivuji vás, že jste se s tím smířila... Jak se to dělá? Nebo prostě člověk zestárne a odezní to samo? Taky jsem si prošla několika IVF, taky jsme v pořadníku na osvojení, ale klid a smíření nikde. Navíc se za sebe strašně stydím - máte s tím někdo zkušenost? Více na mém blogu tady: http://www.jinyzivot.cz/2016/08/29/stydim-se/Reagovat

* anonyme Ahojky Gábi, mám tak velké depresivní stavy z toho, že si říkám, že cesta ven není. Bolí to, bolí to , bolí to.... nevím, zda mi ani vydrží vztah a zda to plačící údolí partner ustojí. Ale věřím a doufám, že se s tím vyrovnám a adopce bude to nejlepší řešení.