Dítě odešlo z domu a já už se nemám o koho starat

odjizdimUž jste se někdy setkali s výrazem: Syndrom prázdného hnízda? Oficiální „překlad“ tohoto obratu je „Adaptační psychické potíže rodičů, jejichž děti se odstěhovaly z domu.“ Ano, přesně tak. Pokud s touto záležitostí máte vlastní zkušenost, jistě nám dáte za pravdu, že to skutečně není nic příjemného. Že se najednou ocitnete v situaci, kdy začnete mít pocit prázdnoty. Pocit zbytečnosti vlastní existence, pocity vnitřního zmatku… Začnete se nudit, protože už se nemáte o koho starat, po kom uklízet, pro koho vařit. Činnosti, které vám mnohokrát během celého dětství vašich ratolestí lezly na nervy, vám najednou chybí. Ale nejspíš vám nechybí jen přítomnost vašeho dítěte, je docela možné, že se také špatně vyrovnáváte se ztrátou kontroly nad jejich životy, ztrátou autoritativního pocitu, pocitu vlastní důležitosti a prospěšnosti. Asi je na čase ukončit fázi, kdy jste se podřizovali potřebám rodiny. Měli byste začít myslet na sebe a začít si užívat nově nabyté svobody. Je jistě tolik věcí, které jste měli v plánu, ale neměli jste na ně čas. Navíc je tato fáze ve většině případů také spojena s důrazem na osobní úspěch a na rozvoj vaší nové a svobodnější osobnosti. Stačí se jen se zamyslet nad tím, kdo jste nyní, co chcete a kam byste rádi směřovali.  A pak už jen udělat ten krok k jiným, svobodnějším a jistě zajímavým zítřkům. Ale kde najít odvahu? Jak znovu poznat samu sebe v tomto dalším stádiu vašeho života? Jak a čím se nechat inspirovat? Kde vzít sílu a motivaci k uskutečnění dalších kroků?

I s takovými tématy se na nás obracíte…




* Simona Ja to snad nepreziju! Dcera se odstehovala minuly tyden a ja jsem od te doby poradne nespala. Konicku mam dost, o sobe jsem se stihala starat vzdycky, to mi nechybelo. Ale ted prijdu vecer domu a jeji pokojicek je prazdny. Tohle proste nezvladam. Reagovat

* anonyme Tak odstěhování syna mě čeká za měsíc, až dokončí rekonstrukci svého bytu. Cítím se prázdná, zbytečná při představě jeho už napořád prázdného pokojíčku...

* Mirek Dcera se odstěhovala asi před půl rokem, s kamarádkou do Prahy a s manželkou od té doby není rozumná řeč. Navíc ji pořád volá a ptá se na blbosti typu: \"Cos měla na večeři.\" Já už to prostě nemůžu poslouchat. Chová se jako posedlá. Každý měsíc tam jezdíme na víkend. Ani to jí nestačí. Proboha, dcera už není malé mimino. Postará se o sobe sama! Manželka je blázen. Reagovat